Jak byste odpověděli na otázku co je důležitější? Štěstí, nebo zdraví? Když mi bylo asi dvanáct, byl jsem přítomný jednomu dohadu, kde byla taková otázka předmětem sporu. Tehdy jsem si z ní vzal pouze to, že jeden z aktérů nebude v jedné místnosti s takovým magorem a odjel domů… 🙂
Co je štěstí?
Po dvaceti letech je pro mě takto položená otázka bez kontextu nesmyslná. Slovo štěstí má totiž dvě odlišné interpretace, na kterých závisí Vaše odpověď. A sice:
- jako vnější příznivá událost nebo okolnost, často nahodilá a nezasloužená: „mít štěstí“, „udělat štěstí“;
- jako blaženost, vnitřnípocit radostného a více méně trvalého vyplnění: „být šťastný“, „mít šťastnou povahu“.
(zdroj: wikipedia)
Flow – Mihaly Csikszentmihalyi
Knihu jsem objevil v doporučení Ivo Lukačoviče a neváhal jsem ani chvíli. Zabývá se totiž právě onou druhou definicí, která je důležitá pro osobnostní rozvoj. Na rozdíl od té první ji můžeme více ovlivnit my sami, ačkoliv:
Ironií dnešní doby je velká dostupnost volného času (nemusíme dřít na polích, nemusíme lovit) a frustrace z toho, že se jej nedaří přeměnit v radostné prožívání.
„No nekupte to“, když je mezi nešťastnými lidmi takový hlad po štěstí! A hlavně s návodem. Dokud „nešťastní“ nebudou žít a budou pouze čekat na „štěstí“ nebo na nějaký návod, jak se k němu dostat, bude se tenhle byznys točit dál a dál, stejně jako budou obézní kupovat knížky o hubnutí, nebo hloupí (rozuměj průběžně nevzdělávající se) knížky o tom, jak zaručeně zbohatnout. Ale pozor! Moderní je dnes být pozitivní a šťastný za každé situace a to každý rozumně uvažující člověk musí takový přístup označit za přetvářku. Ovšem být šťastný jde někdy opravdu těžko, protože lidská hlava je zamotanou spletí emocí, které spouští různé životní situace a to je normální. Sluníčko nesvítí 24h denně, léto není celý rok a stejně jako příroda, musí si i lidská duše odpočinout, aby mohla ocenit okamžik štěstí, až přijde.
Kniha Flow nám srozumitelnou (místy hodně vědeckou a někdy trochu studenou) formou, na 280 stránkách rozdělených do deseti kapitol, popisuje jak samotné téma štěstí, tak jeho vliv na myšlení, na kvalitu života a radost z něj. Text se čte opravdu dobře, pouze místy by bylo možné opustit hodně podrobné vysvětlovaní zřejmých faktů. Obrázků jsem v celé knížce napočítal stejně, jako prstů na jedné ruce zasloužilého dělníka s motorovou pilou. Konkrétně dva 😊 Jejich absence však není na škodu.
Některé myšlenky, které mne zaujaly
Vzhledem k tomu, že kniha nemá příběh nebo děj a je spíše popisem stavu, nelze Vám vyzradit žádnou pointu. Co je na ní opravdu báječné, je to, že skrývá úžasně jednoduchá poučení prakticky v každé kapitole. Protože každý čtenář bude v jiné životní situaci a tím pádem jinak vnímavý, nepoškodím Vás, když uvedu jako návnadu ke knížce některá, která mne zaujala:
- Ve vědomí ostatních lidí je většinou Vaše já daleko od originálu.
Kdyby Vás popisovali ostatní, v drtivé většině byste nejspíš nepoznali, že se jedná o právě o Vás, protože se vidíte úplně jinak. 🙂 - Ve vědomí je často informace v konfliktu s osobními cíli.
„Potíže“ se štěstím často začínají u nějaké informace, která ohrožuje náš osobní cíl. Jedu do práce a píchnu kolo. Můj osobní cíl je udržet si práci, ale najednou se objevilo něco, co mi osobní cíl ohrožuje. Co se bude dít? - Dvě strategie pro zlepšení kvality života – upravit okolnosti vs. upravit svoje vnímání.
Příklad: žijeme v místě, které nám nepřipadá bezpečné. Strategie 1: koupit zámek, pistoli, postavit plot, pořídit kamery a hlídače. Strategie 2: s vyhodnocením rizik změníme svoje vnímání pocitu bezpečí. Nemusí být totiž absolutní. Třeba v naší čtvrti je plot zbytečný, protože je celá oplocená a hlídaná. To nejdůležitější zjištění ovšem je, že ani jedna strategie není efektivní, pokud použijeme jenom ji. - Požitek vs. radost
Požitek je důležitý prvek života, který sám o sobě však nenosí štěstí. Radost je oproti tomu stav, kdy požitek posouváme vpřed kvůli něčemu novému. Tedy posunuli jsme naši dosavadní laťku a právě takové chvíle mají na náš pocit štěstí největší vliv. Čas i děnív takovém okamžiku jednoduše plyne a my jsme do něj hluboce ponořeni – flow. - Štěstí vs. obavy
Šťastný pocit a stav flow se vyznačuje tím, že jeho aktér nemá obavy (pochybnosti) o tom, jak dopadne jeho výsledek. Stav štěstí nás zároveň mění (tváří osobnost). Po takovém prožitku se vidíme v některých ohledech jiní, než před ním. - Člověk nemůže cítit z určité činnosti radost a štěstí, když ji vykonává dlouho na stejné úrovni.
Začne buď cítit nudu a rutinu, nebo frustraci a pak ho touha po tom, aby se znovu cítil skvěle postrčí k tomu, aby rozšířil své dovednosti, pustil se do nového přístupu nebo hledal nové příležitosti. - Naše morálka neplatí mimo naši kulturu.
Výstup pro praktický život je ten, že nelze svůj žebříček hodnot uplatňovat na někoho jiného. Překonání rozdílných žebříčků pomáhá právě fakt, že každá lidská bytost má přirozeně touhu dostávat se do optimálního prožívání (stavů, které ji dělají šťastnou) a pomocí toho lze v některých případech sladit i hodnotově odlišné bytosti.
Abychom nestrnuli jen u „těžkých témat“, velmi zajímavé bylo také poučení od indiánského kmene, ve kterém „starší“ rozhodli o stěhování vesnice po jejich území každých 25-30 let, aby populace neustrnula. Aby hledala nové výzvy, nová loviště, nové úkoly a zároveň aby se přírodní zdroje dokázaly přirozeně obnovit. Chytré, že? 😊
Štěstí je stav mysli.
Závěr, který jsem si z knížky Flow odnesl já je, že štěstí je skutečně stav mysli. Zhruba ve čtvrtině jsem byl autorem zklamán, když ve své vědeckosti a faktičnosti označil víru jako falešné upínání se k nějakému systému. Rozuměl jsem tomu, vždyť kniha je založená na datech, výzkumech a ověřených principech. O to větší bylo moje překvapení a radost na poslední stránce, kde ten samý autor zmiňuje přijetí spolupráce s vesmírem a splynutí osobních záměrů s vesmírným flow. Takže na závěr radost až na kost! 😊
Po nabytí nových vědeckých informací o štěstí a s mými dosavadními zkušenostmi bych řekl, že:
- Jen málo lidí dokáže říci, co je dělá šťastnými. V honbě za laťkami dnešního světa přebírají pasivně mety cizích lidí, vzorů a potom jsou frustrovaní z toho, že jejich dosažení je nenaplnilo. Takže se vrhnou na další a vše se opakuje. Jestliže žiju život jiných, proč jsem pak překvapen, že mě neuspokojuje?
- Lidské EGO je věc sebevědomá, a proto nám v pocitu štěstí předkládá slovo AŽ. Bude to v pohodě AŽ [dosaďte Váš aktuální důvod, kterým omlouváte neuspokojení životem]. Při jeho dosažení se obvykle otevře hned několik dalších AŽ, z nichž vyberete to nejpalčivější, vracíte se o řádek výše a vše se opakuje 😊
- Existují lidé, kteří jsou vážně nemocní, a přesto jsou šťastní. Existují lidé, kteří jsou chudí, a přesto jsou šťastní. Štěstí je stav mysli. Jeden můj dobrý přítel před časem našel odvahu k velkému rozhodnutí přesunout úsilí z činností, které ho dělaly nešťastným na činnosti, které ho naplňují. Změnil okolnosti a změnil zároveň i vnímání toho, co považoval za důležité ke štěstí a teď jenom září. 😊
Recept na štěstí, jsou uvědomění, které říkají: nestagnujte, snažte se růst v čemkoliv co děláte s radostí. Nepřetržité štěstí je chiméra, i ono si musí odpočinout. Štěstí je prožitek. Proto jej mezi lidmi nelze porovnávat. Nedělejte to. 😊
Dnes už bych na otázku, jestli je důležitější zdraví nebo štěstí odpověděl jasně. Co vy?
(* 29. září 1934 v pův. italském Fiume, dnes chorvatská Rijeka) je psycholog maďarského původu, žijící ve Spojených státech, kam emigroval ve věku 22 let. Ve svých výzkumech se zabývá především optimálním prožíváním, založeným na pojmu proudění, a v souvislosti s tím také růstem osobnosti, kreativitou a motivací. Je jedním z představitelů pozitivní psychologie.
Wiki – Mihaly Csikszentmihalyi
Wiki – Flow
Přečteno 311x.
3 reakce na „Flow – recenze, aneb návod na štěstí, který funguje“
Děkuji za tip na zajímavou knížku a s poutavým popisem, díky kterému si knížku koupím! 😉
Jestli se ti líbil Flow, tak čtivý follow-up je Deep Work, doporučuju 🙂
To a další 2 jsem vypíchnul: https://www.tomasvotruba.cz/blog/2017/09/25/3-non-it-books-that-help-you-to-become-better-programmer/
Tome, díky za tip a komentář. Knížku dávám do „playlistu“ literatury k nákupu. 🙂