Jak dostat osla z kukuřice

Uprostřed školící místnosti nadupané středním a vyšším managementem firmy se posadila na židli usměvavá paní a začala vyprávět o tom, „jak dělá kurzy pro manažery a koučování ona“. Ne, nepohltilo mě to. Uvědomil jsem si ale, proč si nepřipadám jako „osel v kukuřici“, nebo „klacek pod splavem“ jak sama nazvala některé jedince, kteří upadají do svých vlastních tenat.

 

Když paní vyprávěla a vyprávěla, začínal jsem si čím dál víc uvědomovat, jak jsou pro mě všechny tyhle kurzy a školení stejné. Chodím na ně v touze dozvědět se něco převratného a nového, co mě posune, nebo donutí neopakovat ty samé chyby? Ve skutečnosti to tak bylo jen ze začátku a já až později zjistil, co je nyní to pravé ořechové pro moji hlavu a sice:

 

1. Lidé.
Dostali úkol představit si stůl a měli jsme žasnout nad tím – že jeden si představil kulatý a druhý hranatý díky tomu si uvědomit, jak rozdílně mohou lidé vnímat jeden předmět. Ihned jsem si vzpomněl na jiné školení před rokem, kdy školitel držel v rukou míček a ptaje se „co drží v ruce“ dostával odpovědí, že míček, balónek, kouli, kůži naplněnou molitanem atd. Jo, já už nechodím na kurz kvůli tomu, že mi tam nějaký pán, nebo paní bude vykládat o tom, jak mi tohle a tohle zlepší život a práci. Teď už tam chodím kvůli lidem, se kterými kurz sdílím. Jejich názory a diskuse s nimi je to, co mě posouvá dál. Jestliže za celý den, dostanu jeden jediný skvělý názor, příklad nebo zkušenost od některého z kolegů, jsem spokojen. Ačkoliv mě vlastní obsah školení nebude zajímat. 🙂

 

2. Knihy
Pravidelně čtu. Krom toho, že čtení obohacuje slovní zásobu a utváří slohový styl, je prostředkem pro klasický zisk informací. Ihned na dalším příkladě, který paní předložila jsem zavzpomínal na knížku „Čtyři dohody“, kterou jsem přelouskal na podzim. Klíčové v prezentovaném příkladu bylo, jak je důležité při jednání s protistranou minimalizovat očekávání, kterého se dopouštíme pod vlivem emocí, nebo minulých zkušeností. Hm, hm, řekla moje hlava a vzpomněla si na čtvrtou dohodu z knížky a sice: „Nevytvářet si domněnky“. Hodil jsem to do jednoho pytle a nudil se dál. Prostě, čím víc budu číst, tím větší budu mít možnost výběru z různých cest a tím větší budu mít možnost informace spojovat.

 

Můj prostý názor spočívá v tom, že vše této branži již bylo někdy a nějak popsáno (od principů buddhismu až k manažerským poučkám). Zbývá to už jen aplikovat – což je samozřejmě to nejtěžší (mě těžko bude někdo učit dodržovat nějaký špičkový administrativní postup, dokud se sám nerozhodnu dělat něco se svou pečlivostí). Nejjednodušším prostředkem je pro mě práce a workshop s jinými lidmi. Ti mi většinou ukážou jinou (a přitom stejně správnou) cestu, než je ta moje. I na tomto kurzu jsem dostal další důvod proč přijít znovu. Bylo to právě v souvislosti s oslem v kukuřici, popsaným jako člověk, který již dokáže rozpoznat stejný typ problému řítící se na něj znovu a znovu, ale který pořád dokola neví, jak se s ním vypořádat.

 

Když se mě paní tázala, proč jsem nezvedl ruku, když se ptala, kdo si připadá jako osel v kukuřici, odpověděl jsem:

protože nelžu a nedělám to, co nechci.

Uvědomil jsem si ihned potom, co mi slova vyletěla z úst, že tak jasně a stručně jsem je ještě nikdy nevyslovil. A hned mě napadla otázka, myslím si to tak správně?

 

 

Přečteno 383x.