Lancia Delta: Konec slibotechny v Čechách

Všem, kteří prosili o volné pokračování našeho „seriálu“ o Lancii přináším další vhled do našeho snažení – tentokrát přetavit auto do přísných homologačních pravidel. To v praxi znamená spoustu věcí co v něm je, nahradit nedostatkovými díly a zároveň nesehnatelné díly nahradit nově vyrobenými. A v tom je právě ten největší fór.

 

V listopadu 2012 jsme odváželi převodovku na repasi a kontrolu. V rámci té příležitosti jsme „objeli“ pár inzerentů s díly na Lancii rozesetých po České kotlině. Byla to záležitost na celý den a několik stovek kilometrů s dodávkou (bez oběda neb Patrik prohlásil, že jemu to nevadí a já nechtěl být za fňukala :-)). Z předposlední zastávky u Plzně, kde jsme se v jedné stodole obohatili o několik kapot pro Integrale 8V míříme ke „kamarádům“ do nejmenované obce – řekněme třeba do „Honzovy Lhoty“. S borcem (říkejme mu pro tento příběh Honza) se známe od začátku Rallye Cupu, kdy jsme oba závodili se škodovkami, byť každý s jiným objemem (a to jak v motoru, tak na sedačce spolujezdce :-)). Protože kluci dostali „rozum“ o maličko dříve než my, přesedli ze škodovky do Lancie o rok dřív a míříme k nim na zkušenou. V dílně právě probíhá focení lepých děv a aut, na jejichž snímky loví motorsportový tým na fejsbůku fanoušky. Ačkoliv se okolo nás místy mihne děvče ve spodním prádle, máme oči jen pro oranžovou deltu. Některé věci mají kluci vyřešené…řekněme „odvážným způsobem“ :-), ale jiné prvky vypadají opravdu solidně a tím zrovna nemyslím blondýnu v černém prádle. Po průzkumu „všeho možného“ se rychle domlouváme na tom, že pro nás kluci z dílny HONZA MOTORSPORT vyrobí trubičkovou zadní nápravu a přední uchycení ramen – obojí vč. unibalů.

 

 

Po cestě zpátky jsme moc rádi a shodujeme se, že poslední návštěva byla rozhodně nejplodnější a rozhodně to nebylo díky největší koncentraci děvčat v dílnách, které jsme nikdy neviděli :-). Byl listopad a já měl vyhrazené Vánoční svátky na pomoc Patrikovi v dílně. Nikdo byste nevěřil, jak se člověk, který se stal kancelářskou krysou, dokáže těšit na manuální práci. Před Vánoci máme jet pro hotovou převodovku a z Honza motorsportu nám mají přijít hotové díly na nápravu. Ó jak jsem si měl brzy vzpomenout na slova z jedné knížky, která varovala před vytvářením nereálných očekávání.

 

 

Týden před Vánoci byl neuveřitelně hektický. Není nic lepšího, než budovat skvělý vztah se zákazníky a proto prakticky celý prosinec projezdím po schůzkách, kde hodnotíme naši práci a předávám drobný dárek. Až předposlední den se po cestě z Českých Budějovic vkrade do mojí hlavy myšlenka, že jsem přece také něčí zákazník a píšu Honzovi, kdeže jsou ty slíbené věci. Dostávám echo, že by to mělo každou chvíli dorazit. O čtyři dny později na štědrý den usedám znovu k emailu a letí ode mne dotaz na to, jak vypadá situace že od 26.12. chceme dávat auto do kupy a potřebuji vědět, jestli s těmi díly můžeme počítat. Nechci pořad čekat a pořád se připomínat. Jednak na to nemám čas a jednak je mi to trapné…

 

 

Bomba! Honza se ozval bleskurychle a dostal jsem odpověď, že zásilku odeslali 21.12. a s ohledem na svátky bude u mě 27.12. To ještě jde, říkám si, nějak přeskládáme priority práce. Myslel jsem, že nejdřív dostanu zprávu, kolik ta sranda bude vlastně stát. To se ale nestalo a místo toho dostávám info, že to srovnáme později, protože ještě není faktura na unibaly. Budiž, je to divné, ale Honzovi věřím. Poprosím tedy ještě příště o zprávu předem, abych nenervoval, věděl co se děje a přeji hezké Vánoce. Honza se omlouvá, že toho měl nad hlavu a také přeje hezké Vánoce. Tehdy mě nenapadne přemýšlet nad tím, kam asi zásilka poletí, když mě nikdo nepožádal o adresu…

 

 

Dne 28.12. prosím Honzu o číslo balíku, abych mohl zkontrolovat kdy byl odeslan a kde je, protože žádná zásilka nepřišla ani na firmu, ani mě domů. Den poté mi Honza odpovídá, že se vrací až 2.1. a číslo balíku bude schopen poslat až potom. Paráda – takže o Vánocích podvozek neuděláme :-(. Druhého ledna už to nemohu vydržet a prosím, aby mi poslal číslo balíku. Odpověď zní: myslím na to, dorazím v 16h a hned ti to pošlu. O den později se ptám, jak to, že zase nic neposlal. Důvodem prý byla zavřená pošta v „Honzově Lhotě“ a omluva, že nemůže najít lístek od balíku. Kam se hrabou kurzy stres managementu a sebeovládání! Nádech – výdech. Nádech – výdech. OK Honzo, zajdi tam! Zítra mají v „Honzově Lhotě“ na poště otevřeno 8-9 a a 14-16 tak to snad nějak stihneš a řeknou ti co se stalo s balíkem. Až ho budeš mít v ruce, pošli mi prosím to jeho číslo tak jako tak. Mám známé na poště, tak to proklepnu i já. Víc hlav víc ví…

 

 

Honza prosí, že když mám známého na poště ať poradí. „Honzo Lhotská“ poštovní paní je prý těžce vedle a nebyla schopná bez podacího lístku cokoliv najít a následuje otázka, která mě opět rozpaluje do běla: Nedorazilo to už? Odpovídám, že známou sice mám, ale bez čísla balíku se stejně absolutně nehneme. Abych ověřil, že balík skutečně odešel, ptám se: Na jakou adresu jsi to poslal? Následuje odpověď, že odpoledne mluvil s poštačkou co roznáší a říkala, že to zkusí v pondělí dohledat na centrále. Prima, nepolevuji a ptám se znovu: Na jakou adresu jsi to posílal? A dozvídám se, že myslí, že „to posílali k tobě do práce aby jsi to určitě dostal. Řekl jsem kolegyni ať si tě najde na netu.“ . Nádhera! Takhle se posílají balíky úplně normálně: na, tady máš balík je skoro zadarmo, tak si na toho adresáta najdi nějakou adresu na netu… :-).

 

 

Už je šestého ledna a znovu se neudržím. S použitím ne zcela slušných výrazů sděluji, že potřebuju na rovinu vědět, jestli se od vůbec něčeho dočkáme, nebo ne.  Přece – jestli si mě kolegyně našla na netu, tak je nesmysl mi psát, jestli už to mám doma, nebo ne, protože v práci nebydlím. Pokud to však tak skutečně je, je minimálně blbá (sorry kolegyně – pokud si to čteš, pravda občas bolí), že si neschovala číslo zásilky. Když posíláš drahou věc někomu, kdo ani neví, že mu jí posíláš, ani s ním nejseš domluvenej na ceně, ještě k tomu na adresu kterou si najdeš na netu a neověříš si u něj, můžeš očekávat jen a jen problémy. Vždyť bez toho ústřižku ti nikdo nedá ani žádný pojištění zásilky. No, uzavírám to tak, že nesnáším slibotechny a tady se mi to tak jeví. Vsadil bych boty, že to ještě nebylo odesláno… OK, budiž i to zkousnu a nebudu pátrat proč, ale může nám vůbec někdo dát proboha vědět, jestli nám to vůbec někdy dojde? Buď komplet, nebo jen část, protože jinak to zítra objednávám v Englandu a sice neušetřím peníze, ale ušetřím čas a nervy…

 

 

Reakce je strohá, omluvná a s pochopením, že toho před Vánoci měli moc a nechali to tam ležet a že opravdu vypadají jako slibotechna. Zásilka byla poslána na fakturační adresu naší firmy. Ačkoliv jsem si myslel, že se nutně vrátí zpátky, později zjišťuji, že to vůbec nevadí, protože tam sedí naše paní sekretářka, která poštu přebírá. Ihned jak jsem toto zjistil, neprodleně kontaktuji Honzu s tím, že nic nedorazilo, protože sekretářka byla v kanceláři celé Vánoce a nic nepřebrala. Jeví se proto jako zázrak, že ještě ten den Honza hlásí, že mu balík přišel zpátky s nápisem „Nedoručeno vrátit odesílateli“. Sedmého ledna píšu adresu, kam má balík dorazit a osmého mi Honza píše číslo balíku. Devátého ledna přichází balík na firmu. Třikrát hurá! Nebo raději ne?

 

 

Mrknu do balíku a nacházím 4ks trubiček, 8ks matiček a 2ks očkový unibaly. Kdyby tam bylo o šest unibalů více, jásal bych. Vypadalo by to totiž tak, že máme připravenou zadní nápravu k montáži. Honzova odpověď je, že tam měly být 4ks, což mě udivuje, protože to stejně neřeší, že jich je potřeba k montáži na auto 8. Dotazuji se také, proč nepřišla sada na přední nápravu, na které jsme také byli domluveni a kolotoč začíná znovu…  Honza odpovídá, že předek nestihli vyrobit, že na něm ještě dělají. To se vyplatí vědět, obzvlášť to oceníte zejména v okamžiku, kdy rozděláváte balík a čekáte tam plnou sadu. Není nic lepšího, než dlouhou dobu čekat na něco, čeho vám pak nakonec přijde necelá polovina, takže to na auto stejně nemůžete dát.

 

Abychom už dál neplýtvali časem a místem v dílně, která musí vydělávat, Tomáš bere dva unibaly co přišly v balíku a jede do VK Ložisek zakoupit zbytek. Má štěstí, mají je. Komplet veze Patrikovi do dílny, aby je dal na auto o cca 14 později, než bylo v plánu. Smůla – druhý den volá Patrik, že ty trubičky jsou delší než by měly být a že jsou k ničemu. Navíc se v pravotočivých závitech unibal klepe ze strany na stranu jako „dvě půlky přebornice v HulaHop“. Paráda. Trubičky samozřejmě vrátíme a snad bude v pořádku alespoň ten předek. A propos…kdy že bude hotový?  Jedenáctého ledna se dozvídám, že předek bude hotový čtrnáctého, nebo patnáctého a ptám se, jak to bude s úhradou. To prý nemusím řešit, až koncem měsíce. Šestnáctého se připomínám, jak to vypadá, a dozvídám se, že sedmnáctého, nebo osmnáctého si je má Honza vyzvednout. Dvacátého ledna Honza hlásí, že jsou pouzdra hotové a že se jen nedostal k tomu, aby je vyzvedl. Vyzvedne je zítra. „Zítra“ se tedy ptám, jestli je vyzvedl a dozvídám se, že ano, ale že na nich ještě musí něco dodělat a pošle je tedy dvacátého prvního. Jsem už v „pouzdrové letargii“, takže mě toto sdělení nechává naprosto chladným a jen se ubezpečuji, že je pošle na správnou adresu. To bylo samozřejmě dobře, protože je dvacátého prvního neposlal a naopak se mě dvacátého třetího ptal na rozměr ramen, na která to je. Připadá mi to divné, protože to je přece první věc, kterou potřeboval vědět, když na „hotová“ pouzdra objednával unibaly, ale už to nekomentuji a volám do dílny, aby to Patrik oměřil. Následuje anabáze s posíláním si rozměrů a poté finální domluva jak to bude.

 

 

Devětadvacátého ledna se sklenka přelila a Honzovi dávám vědět, že už nám definitivně došla trpělivost. Jestli to do pátku nebude tady, uděláme si ty držáky sami. Nejvíce mě na tom vadí, že jsme se zase nechali od někoho nachytat a kdybychom to udělali už o vánocích, dávno jsme už měli hotový podvozek namísto měsíčního zdržení. Zpráva z „Honzovy Lhoty“ může být pro někoho trochu šokující, protože zněla, že teprve dnes se dostal k jejich autu, aby ověřil míry, které jsme si spolu posílali před více než týdnem. Třicátého ledna následuje další anabáze komunikace o tom „jak to bude“ a informace o tom, že tam má vyrobený pouzdra na jiný rozměr (což nám nevadí, protože můžeme rameno uzpůsobit), které nám může klidně poslat. V pondělí čtvrtého února je prý pošle. Omezuji se pouze na slova: „Díky, budu na to čekat“, nic jiného mi ostatně ani nezbývá. V úterý dostávám zprávu, že ve čtvrtek budou v Hradci Králové k vyzvednutí unibaly. A budou na naše rameno, protože kluci u Honzy v dílně udělali jiná pouzdra, abychom nemuseli uzpůsobovat ramena. To je opravdová pecka! Protože to znamená nejenom to, že v pondělí zase nic neposlal, ale i to, že ty vložky do ramen, které už nám udělal náš soustružník, budou užitečný asi jako „Honzo Lhotská“ pošťačka občanům. Podotýkám, že ty vložky samozřejmě zdarma nebyly.

 

 

Ve čtvrtek jede jeden můj kolega, kterého jsem uprosil, z Pardubic do Hradce vyzvednout unibaly. Je to divné, ale „na krámě“ nic nemají. Volá mi nazpět a v telefonu slyším prodavačku, jak se zuřivě přehrabuje objednávkami a snaží se pomoci. Netuším co se děje, netuším, jaké mají unibaly označení, takže volám Honzovi, který mi nebere telefon. Posílám tedy sms a kolegu z krámu pryč. Posléze cca v 15h Honza volá nazpět a dozvídám se, že to hned prověří a ozve se. Ve 21:30 posílám Honzovi sms, že „nejakým nedopatřením“ zapomněl dát vědět. Odpověď zní: Nebyl na firmě, hned ráno dá vědět. Protože v „Honzově Lhotě“ kohout vstává poměrně pozdě, ve čtyři odpoledne mi přichází ranní sms s tím, že zítra po jedné budou unibaly v Hradci. Rodiče mě slušně vychovali, takže děkuji a tentokrát prosím Tomáše, aby z Pardubic do Hradce zajel on.

 

 

Jaké překvapení je, když mi Tomáš ve tři hodiny v pátek volá, že unibaly v Hradci nejsou. Zná mě a zná i celou anabázi okolo unibalů. Proto mi nakazuje deset minut sedět, dýchat a nedotýkat se telefonu. S agilní prodavačkou nakonec dohledali zásilku, objednanou k vyzvednutí panem „Honzou“ ehm, do Police nad Metují. Definitivně v Hradci budou v pondělí (tentokrát jsem si jist, neb je objednal Tomáš:-)).  V pátek jsem ještě pro jistotu posílal dotaz, kdy budou ta pouzdra od Honzy u mě. Nepřišla ani odpověď během víkendu, ani pouzdra v pondělí, tak píšu večer sms, jak to vypadá. Přichází šokují odpověď – pouzdra prý dnes kluci odeslali a zítra je mám v práci. Hm..Hm.

 

 

Zítra nepřišla, nepřišla ani pozítří. Přišla ale popozítří. Vybalil jsem ji a letmo jsem se pozastavil nad jejich kvalitou. Honzovi jsem napsal zprávu, že jsou v pořádku u mě. Protože bylo poměrně hodně práce, hodil jsem krabičku do rohu a do dílny ji odvezl až v sobotu.  V dílně byly už připravené unibaly, co vyzvedl Tomáš v Hradci a ouha. Do pouzder nevábného vzhledu nebylo možné unibaly vsadit. Kluci je vysoustružili, a potom přivařili k podložce čímž se samozřejmě zkřivily (z kruhu se stal ovál). Navíc hladký vnitřek do kterých se měly nasouvat unibaly, obsahoval kuličky od sváření takže i kdybychom měli kulatou díru, stejně bychom museli vnitřek čistit. Sečteno, podtrženo jsme dva měsíce čekali na něco, co s obrovskými obstrukcemi dorazilo, ale nemůžeme to ani nasadit na auto. Nadávat bylo zbytečné, takže jsem Honzovi hned v pátek po příchodu s dílny poslal zprávu s důvody co je špatně. Nabídl jsem úhradu matiček a dvou unibalů, což byly jediné použitelné díly s tím, že mu zbytek pošlu zpátky. Po několika dnech přišlo krátké vysvětlení a omluva za to, že Honza nezkontroloval pouzdra od soustružníka a nechal je poslat rovnou k nám. Peníze prý řešit nemáme, protože nás zdrželi už tak.

 

 

Ptáte se, jak to nakonec dopadlo? Jednoduše. Kamarád Martin Vomočil má tatínka, jež se živí obráběním. Vzali jsme do auta homologační listy, šupléru a vyrazili k němu. Do týdne jsme měli nové o 2cm kratší trubičky, s nevyžmoulaným závitem (dokonce i se sraženými hranami, ploškami pro klíč a i spočtené na pevnost!) a pouzdra na přední nápravu, které by jako z oka vypadly originálům. Myslím, že co se týče výroby dílů, do sklenice padla poslední kapka. Od nynějška slibotechny nahrazujeme osvědčenými pány Janečkem a Vomočilem, díky kterým Vás sice ve svém blogu ochudím o čtivé příběhy, ale naše nervy a peněženky budou ušetřeny a začneme i stíhat termíny.

 

Těm, kterým se zdá, že nás tahle sranda nic nestála, když jsme nic nezaplatili dodávám, že je zapotřebí spočítat následující drobnosti:

 

– cesta z Pardubic do HK o zpět znamená 1,5h volného času, kdy můžete udělat práci za odměnu 200Kč/h + náklady na cestu a drobné za telefonování ohledně nesrovnalostí. (to vše proběhlo 3x.)

– jeden den, kdy auto stojí v dílně a nemůže ven, protože se čeká na to, že „zítra už to přijde“ znamená denní náklad na pronájem místa a zvedáku na kterém visí.

– jeden den, kdy se čeká na to, že „už to přijde“ znamená to stejné zpoždění ve všech pracích, které je nutné nebo vhodné započít až po namontování onoho dílu na auto (u nás to bylo celé laborování okolo větších kol, podběhů, geometrie, blatníků a nového uložení motoru.

– zpoždění trvající příliš dlouho znamená samozřejmě posuv i dalších termínů (v nejhorším případě i prvních závodů). V našem případě kvůli tomu nestíháme oficiální termín testování sportovních aut na začátku března a budeme muset nastoupit v individuálním termínu. To znamená vybrat si dovolenou a zaplatit vyšší sazbu za termín individuálního otestování.

V následující fotogalerii můžete porovnat čtveřici pouzder za týden vyrobené a dodané v exkluzivní kvalitě a zfušovanou prasárničku s čekací dobou témeř tři měsíce. Po zralé úvaze jsem se nakonec rozhodl nezveřejňovat dodavatele původní parodie na sportovní díl, protože se výrobou dílů „živí“. Já od něj odebral pouze jednu zásilku a tak je možné, že díl pro mne je vyjímkou. Ikdyž tomu příliš nevěřím 🙂

 

 

 

Přečteno 2132x.