Vždycky jsem si myslel, že si my Češi necháme líbit prakticky všechno. Obzvlášť v jídle. Párky bez masa, čokoládu bez čokolády a spoustu jiných dobrot. Situace se však začíná polehounku zlepšovat (zanedbáme, že nikoliv kvůli zdraví) a to je dobře.
Je to už poměrně dávno, kdy jsem četl zajímavý článek o procesu, který je nazýván jako „Optimalizace receptury“. Tento brilantní způsob zvyšování zisku potravinářských firem je velmi jednoduchý. Je založen na principu, který říká, že pokud v receptu potraviny uděláme velmi drobné změny, spotřebitel je nerozezná. Tedy pokud jich neuděláme více najednou. Tedy ačkoliv by spotřebitel jasně poznal rozdíl mezi krokem 1 a 3, rozdílů mezi krokem 1 a 2 a následně mezi 2 a 3. si většinou nepovšimne. Rázem tedy z oblíbených nanuků jeden rok zmizí smetana, v druhém roce je do nich přidáván levnější palmový olej a další mňamky. Nejzajímavější je ovšem skutečnost, že cena výsledného produktu se rozhodně nepohybuje směrem dolů. Doporučuji u příležitosti cesty na dovolenou koupit v Německu Magnum od Algidy a poté údaje na obalu porovnat s údaji totožné zmrzliny distribuované v České republice.
Rozhodně to není jen výrobce, který má vliv na kvalitu a složení výrobku, který kupujeme. Od obchodníků (velkých prodejců potravin) přicházejí objednávky podmíněné cenou tak, aby výsledný produkt mohl směle konkurovat cenou. Co na tom, že levnějšího toaletního papíru vypotřebujete 3x víc než toho složeného z několika vrstev. Co na tom že kakaové sušenky, hrdě parodující vzhledem tatranku neviděly čokoládu, nebo kakao ani z rychlíku. Hlavně, že to stojí 4 koruny, oproti desetikoruně za tatranku! Už aby přišla budoucnost a spolu s ní Amarouny, aspoň bude po výběru. 🙂
Dokud bylo lidem vesměs jedno, co do sebe cpou, kolotoč se vesele točil dál. Situace se však pomalu mění. Tím bohužel nemyslím, že stále více lidí pečuje o své zdraví (ačkoliv těch, kteří dávají pozor na složení a původ stravy naštěstí přibývá). Výsledek je určen především českou náturou ve stylu. „Na mě si nikdo nepřijde, mě prodávat šmejdy nebudou“. Vyspělé to sice příliš není, avšak alespoň se potravinářské vody hýbou.
Moc zajímavých a přínosných projektů, které vzešly ze státní správy neznám. Posledním, který mě opravdu zaujal byl web Potraviny na pranýři. Během první hodiny provozu jej shlédlo přes 50.000 lidí. Osobně jsem zvědavý, jak si web povede dál, protože pod tlakem obchodních řetězců nebude jednoduché obstát. Již nyní se objevují hlasy „manažerů od prodejních regálů“, že za obsah „konzervy“ může výrobce a ne obchod.
V příkladech potravin bychom mohli pokračovat téměř nekonečně od „polského plzeňského piva“, po „brazilská kuřata nadopovaná antibiotiky“. Jediný možný efekt jak to změnit je ten, že „fejkové“ jídlo přestaneme kupovat.
A jsme u toho, říkáte si! Jak mám kupovat „nefejkové“ potraviny, když to není nic levného? Jistě, kvalita má (obzvlášť v dnešní době) svoji cenu. Z vlastní zkušenosti však mohu potvrdit jednu věc – kvalita převažuje nad kvantitou. Je třeba zavřít stereotypní oči a přesunout je od přecpaných nákupních košíků k poloprázdným, ale kvalitním. Ověřil jsem si, že mě nasytí jedna celozrnná bageta v ceně 8ks rohlíků (ačkoliv poslední rohlíky, které byly u mě opravdu rohlíky pamatuji cca v polovině 90 let), které nejen že všechny sním, ale také cca po hodině a půl znovu dostanu hlad. Po roce, kdy jsem začal obezřetně hlídat co jím, jsem se stejnými penězi na menším množství jídla a na větším uspokojením z něj. Jde to!
A jaké máte zkušenosti s jídlem vy? Existuje nějaký obchodní řetězec, kde jste se nikdy nenapálili, nebo jsou všichni stejní?
Přečteno 231x.