Nedávno jsem převzal tým obchodníků, nasadil selský rozum a několik svých zásad pro vedení týmu lidí. Čím více času uplynulo od té doby, chtěl jsem nad rámec suchých čísel zhodnotit svůj přístup k lidem. Nevěděl jsem jak na to, až do doby, kdy jsem si přečetl rozhovor s Jostem Capitem. Obecně nemám rád VW, ale najednou, jako by byly studené čumáky našich sousedů o chlup snesitelnější…
Troufám si tvrdit, že selským rozumem oplývám od malička (ačkoliv Vám několik mých známých může pevně tvrdit přesný opak :-)). Většinu zásad pro vedení týmu lidí jsem vesměs „obkreslil“ od jiných, nebo jsem je metodou pokus/omyl za dobu svojí manažerské praxe tak nějak zbastlil (elektrotechnik mi jistě rozumí). Proto, když jsem byl na přelomu roku vhozen do vody (rozuměj do nového – většího týmu), musel jsem se rozhodnout, jak tým vést. Měl jsem na výběr dvě možnosti: pokračovat v tom co jsem dělal doposud (a risknout, že se „noví“ členové týmu zvyklí na pevnou ruku zakymácejí), a nebo přejít na autoritativní styl řízení (a změnit tvář před lidmi, které jsem vedl doposud).
Vybral jsem si první možnost, „ztratil“ jsem jednoho člověka, ale většina ostatních výkonnostně poskočila. Lidská pochybnost je věčná a proto červíček hlodal, zda jsem opravdu zvolil správně. Musím říct, že přes dobrý pocit to s jistotou ještě nevím, protože čekám na hodnocení od kolegů, ale rozhovor, který jsem přečetl, mě velmi povzbudil. Rozhovory s jezdci a představiteli Volkswagenu obyčejně z přesvědčení nečtu, ale zde jsem čert ví proč udělal výjimku, a bylo to dobře!
Pro skupinu čtenářů, kteří neoplývají nadšením pro motorsport, vmontuju pro představu krátkou vsuvku:
- VW představil v květnu 2011 Polo WRC. Byl to první vůz WRC této automobilky vůbec. Němci do vývoje nasypali obrovské množství peněz a vybrali ta nejlepší jména motorsportu. Vývoj zabral 17 měsíců, 17 000 součástek, přes 20 000 testovacích kilometrů a přepočten na koruny stál nějakou tu stovku milionů.
- Od Citroenu přetáhli Sebastiena Ogiera. Díky tomu VW získal takového „malého Schumachera“ v rally, který byl schopen konkurovat tomu velkému – Loebovi.
- Během roku 2012 jezdil tým VW mistrovství světa s vozy Škoda Fabia S2000. Zároveň dostával „školení“ na fungování týmu při soutěži od týmu Škoda Motorsport.
- Mančaft dále posílil Jari-Matti Latvala přestupem od Fordu a také Jost Capito, od stejné značky.
- Tým absolvoval první sezónu v mistrovství světa v roce 2013. Z prvních šesti soutěží vyhrál čtyři a funguje s dokonalou německou precizností.
Jak to, že jim to tak šlape? Jak to, že i nám to šlape hladčeji než dříve? A bude to tak šlapat dál? Nejsem Nostradámus a tak jsem z rozhovoru „vycucnul“ čtyři nejdůležitější body, ve kterých se s Jostem střetáváme v pohledu na vedení týmu lidí. Myslím, že z nich lze odvodit odpovědi na řečnické otázky z úvodu tohoto vycpávkového odstavce:
1. Je důležité, aby byl tým motivován. Motivace tvoří velkou část úspěchu.
Jednoznačně. Není možné nad lidmi pouze práskat bičem a doufat, že budou dlouhodobě spokojení. Lidé musí mít tu správnou motivaci. Náš tým má v tomto bodě s VW společné dvě věci: otevřené informace (dokonce jsem si i zrušil v hlavě pravidlo: nebudu jim to říkat, aby nad tím zbytečně nepřemýšleli) a také jasnou strukturu a úkoly. Funguje to jednoduše: Díky tomu, že ostatní vědí co dělám, uvědomují si moji hodnotu v týmu. Zároveň zná každý dopady své práce na práci dalších členů týmu a tým tak dokáže fungovat bez potíží, i když tam nejsem :-). Odměnou nám byla třeba spontánní radost ostatních členů „mančaftu“, když jsme obdrželi zprávu o vyhraném výběrovém řízení pro známou mlékárnu. Nebo chuť pomáhat si a jednoduše přesahovat stín své práce. Toto pomáhá vytvářet vzájemný respekt a vzájemně se podporovat.
2. Opustili jsme autoritativní styl řízení.
Členové týmu jsou mými partnery a snažím se jim dát maximum kompetencí v rámci možností. Jsem přesvědčen, že ještě před půl rokem bych zbytečně udělal rozhodnutí za obchodního manažera. Dnes jsem zákazníkovi do Polska napsal, že rozhodnutí o dalším kroku v zakázce, o které mě prosil, nechávám zcela na kolegovi, který zakázku řídí. Díky tomu kolegovi u zákazníka posílila autorita a zároveň jsem mu nijak neodebral odpovědnost za výsledky zakázky. Pravda je, že tohle nešlo zařídit hned. Začínám to uplatňovat nyní, po půlroční postupné změně ve stylu řízení týmu.
3. Mít úspěch v týmu bez toho, aby se měnili lidé.
Pokud se Vám po vstupu do týmu, který „nějak šlape“ podaří tohle, jste na nejlepší cestě zvítězit. Může se jednat přímo o vaše kolegy, které v rámci týmu „menežujete“ a stejně tak se může jednat o kolegy z jiných oddělení, jejichž součinnost pro Vaši práci potřebujete. Autoritativní řízení funguje skvěle shora, ale na stejné úrovni managementu bývá zdrojem problémů, které mohou lehce přerůst do osobních rovin na obou stranách. Je přitom škoda ztratit některého z odborníků, který je na své pozici firmě platný.
4. Dávejte pozor, jak se v týmu zachází s odpovědností a pravomocemi.
Nic není na světě zcela růžové a nikdy to takové nebude ani ve vašem týmu:-). Nezapomeňte proto pravidelně s lidmi procházet jejich výsledky, pomáhejte řešit problémy a aktivně se zajímejte o náplň jejich práce. Tím si zajistíte nenásilně informace, díky kterému budete mít přirozený přehled o jejich práci bez vět typu „Zítra ráno chci mít výsledky toho projektu na stole“.
Snažím se dodržovat tyhle čtyři zásady jak jen to jde. Někdy to jde opravdu těžko (zejména u mě) ale z dosavadních výsledků mám velmi hřejivý pocit a věřím, že se podobně vyjádří i kolegové v pravidelném hodnocení, které nás každý půl rok čeká…ale pozor! Tenhle styl není pro každého! Musím dodat, že je důležité i vnímat rozdíl mezi těmi, kteří potřebují vést a těmi, kteří nikoliv. Takoví kolegové se naopak mohou cítit jistěji v týmu, který je veden autoritativně. Jak to řeší u VW nevím – u nás jsme to vyřešili jednoduše: kolega, o kterém jsem na počátku napsal, že jsem ho „ztratil“ dostal právo volby a přešel v rámci firmy do týmu, který šlape na metodách cukru a biče a pevně nastavených pravidlech. Věřím, že tam bude úspěšný. Kdo ví, co by na to u Volkswagenu řekli… 🙂
Kompletní rozhovor s Jostem Capitem najdete na serveru ewrc.cz
Přečteno 405x.
1 komentář u „Vedení týmu lidí – co máme společného s VW Motorsport?“
Ahoj Luboši,
musím se přiznat, že právě tento článek mě osobně velmi potěšil. Už na začátku, konkrétně ve druhém odstavci, jsem začal přemýšlet, jestli jsi nepsal tento článek právě o mě 🙂
Každopádně právě ten „selský rozum“ používám v praxi od doby, co jsem po škole nastoupil do prvního výrobního závodu o více než 300 zaměstnancích. Nic jiného v zásadě ani nefunguje, pokud chce člověk proniknout více do hloubky procesu. Moje první pracovní zkušenosti s vedením lidí sice nic společného neměli, ale právě díky otevřené komunikaci člověk začne poznávat, jak je potřeba zaměstnance zaujmout a vtáhnout do procesu, který je potřeba nastavit, změnit či zlepšit. Do role manažera jsem byl nominován po několika letech praxe řadového logistika v automotive, který chtěl vždy většinu věcí měnit a zjednodušovat (zkušenější říkali optimalizovat 🙂 ). Nyní, po 5 letech v roli manažera logistiky, vidím, že základem úspěchu byl zmiňovaný „selský rozum“, otevřená komunikace s lidmi a chuť svěřený proces vždy optimalizovat. Metodu „cukr a bič“ neopustím ani nadále a vzhledem k dosaženým výsledkům mám pocit, že právě tato cesta byla správná. O chybách, kterých se každý člověk během praxe dopustí samozřejmě mluvit nemusím, protože i ty chyby jsou jedna z věcí, která člověka posune vždy o krok dál.
Jirka